O příběh “Jak jsme si koupili před rokem postel” vás nemůžu ochudit ani tady na blogu. Protože jestli si myslíte, že jsme to udělali jak normální lidi, naklikali ji v e-shopu, někdo nám ji přivezl a smontoval a my za pár hodin spali, není tomu tak 😀

1. Pětihodinové ( ) vybírání nové postele započalo před 14 dny ve dvou pražských prodejnách. Kladla jsem důraz na kvalitu, rychlost dodání, pohodlnost, úložný prostor, barvu a jiné pro mě (nás) důležité věci.

2. Postel o 5 dílech jsme si jeli v pátek vyzvednout Dusterem, pán na výdeji se nám vysmál, že do auta ani na zahrádku se nám to nevejde a že kdybychom chtěli půjčit dodávku, máme zazvonit.

3. S díky jsem ho poslala pryč a chvilku jsme si lámali hlavu nad tím, jestli se nám to opravdu na auto nevejde. Poté, co jsem si zkoušela vzpomenout na Pythagorovu větu a další jiné užitečné matematické vzorce, které by nám zajistily úspěšnost převezení postele, jsem šla na pána teda zazvonit, jestli jeho nabídka stále platí.

4. Dodávka půjčena, další peníze navíc vyhozeny a postel je konečně u dveří doma.

5. Teď rychle vrátit tu dodávku, ať nám nenaskáčou peníze za další půjčenou hodinu. Cestou zpátky domů Dusterem, kterej na nás počkal před prodejnou, si malujeme, jak vlastně tím, že je postel už skoro komplet složená, ušetříme hromadu času, rychle ji doma složíme a ještě odpoledne vypadneme na prodlouženej víkend mimo Prahu.

6. Dvě největší části postele suneme chodbou dál, pokračujeme do zatáčky. No a pak už jen přes ty dveře kolem toho rohu do ložnice, že jo. “Počkej, jak jako neprojde dveřma sakra, tak ji rozšroubujem, ne?” Postel je vyrobená tak, že rozšroubovat nejde, aha. No nic, tak ji vybalíme z toho obalu, beztak zabírá jen místo. Hmm.. nezabírá. Pořád chybí takovejch 20 centimetrů. “Tak tam zavolej, jestli nám ji nevymění za užší nebo nevrátí prachy”, říkám Ondrovi.“.
“Jo, vy jste ji už vybalili, hmm, tak to už vrátit nejde”, slyším jak paní odpovídá do telefonu. “Tak tady usekneme roh koupelny nebo ji sem dostaneme oknem”, navrhuje můj kluk. “Jasně, broučku, do 4metrů od země to půjde samo.”

7. Po vlně zoufalství, zatímco Ondra obepisuje kamarády, jestli nemají v sobotu čas, já volám do firem specializovaných na stěhování. “No paninko, tohlecto my neděláme… Oknem říkáte? Tak u toho bych fakt být nechtěl. S tím já nechci nic mít, to nedopadne dobře…“

8. Sobota odpoledne : týpek od stěhováků přišel o kšeft a my děkujeme všem kamarádům, co pomohli!

7. “Chceš mi říct, že to prostěradlo je malý?? No dobře, tak jedem do Ikea „