Lidé se dělí na dva typy:

-ti co začnou se změnou ze dne na den, protože to tak chtěj
-a ty co začnou od pondělí, od novýho měsíce, od začátku roku

Já jsem typ B a závěr roku se tak u mě ve střídmosti v jídle a pití vůbec nenesl, ba naopak. Možná si pamatuje, že jsem dostala krásnej pivní adventní kalendář, kterej byl ale kromě skvělých chutí napěchovanej i pořádným množstvím kalorií. Stačilo ale doma prohodit, že by to chtělo detox a krabička plná různejch čajů připravená na 31 dní aka nový rituál na leden, nahrazující ten pivní, byla na světě.

Naše chytrá váha mi dnes ukázala, že od loňského ledna jsem přibrala 8 kilo. V tomhle nejsem o moc blbější než ta váha, takže se nedá říct, že bych si toho nevšimla i bez ní. Ostatně oblečení mi to dávalo jasně najevo už nějakou dobu a moje zadýchanost ani na podesáté nebyl covid, odhalil antigenní, někdy i PCR test.

A tak už jsem ten nový rok docela vyhlížela za rohem. Těším se totiž na tu změnu a to, že se budu cítit líp, když do svého každodenního života přidám ze začátku míň, a později víc tělesné aktivity. Těším se i na pocvičební endorfiny, který už ani nevím, jak skvělý jsou. Teorii mám zmáknutou, praxi jsem si odzkoušela v minulosti s trenérem a tak sama dobře vím, že to, co potřebuju ze všeho nejvíc je vůle, píle, přenastavení priorit a koneckonců správně nastavená a připravená mysl.

Se starým rokem jsem se ovšem ještě poctivě rozloučila a Nový rok tak uvítala samozřejmě slabší kocovinkou. Nelenila jsem ale a přesunula se z místa silvestrovských oslav zpět o 300 km dál – do Prahy, abych si tady večer mohla odškrtnou první sportovní aktivitku.

Na večerní běh,  v mém případě spíše popoběhnutíčko se mnou vyrazit i přítel. Vzal si na sebe mikinu, kterou plánoval po cestě domů vyhodit. Může to znít jakkoli neuvěřtitelně, ale asi 500 metrů před našim cílem tak opravdu udělal a narval starou a aktuálně zpocenou mikinu do odpadkového koše a zbytek doběhl v krátkém triku.). Už jsme se vraceli k bytu, když nás trkla zásadní věc, kterou jsme si dřív neuvědomili. A to, že když hodím klíče od bytu do schránky, měla bych si kromě klíče k odemknutí schránky vzít i čip ke vstupním dveřím. Upsiky.

Stojíme před případem, kdy se anonymita žití ve velkoměstě nevyplácí. A také stojíme před zavřenými vchodovými dveřmi samozřejmě.
„No nic, tak chvilku počkáme, za chvilku někdo půjde a pustí nás.“
5 minut uběhlo a ani noha. Deset minut fuč, a my se smějem tomu, jak jsme blbý. Z Ondry se odpařuje pára, protože je chudák o něco víc zpocenější než já a stojí tu jen v zimě v tričku.
Je 1.ledna , půl deváté večer a většina lidí na státní svátek nepracuje nebo se nevrací z nákupu, protože v těch zavřených obchodech by toho moc nenakoupili.

Zvonit na někoho si necháváme jako poslední možnost, ale nakonec se jí nevyhneme, protože dům opravdu nikdo neopouští, ani do něj nepřichází. To je beztak nějakej Murphyho zákon, tohlecto, ne? Hm, vyzkoušeli jsme dvě jména, která jsme vybrali na základě jejich sympatií, jméno Študentová mi evokovalo ponocující studentku, která určitě bude doma a paní Požárová musí být se svým příjmením na katastrofy vyloženě připravená. Asi mylná asociace, ani jedna paní není doma nebo neohlášenou návštěvu nevítá. Naštěstí o několik dalších minut později nás zachraňuje majitel psa, který se chtěl vyvenčit a tak náš první letošní běh zakončujeme úspěšně.

Proč vám to sem cpu? Důvodů je víc:
-zveřejněním tohodle příspěvku bych si už nemusela opomenout čip od vchodu
-většinou se lidé raději dělí o výsledky hubnutí než o to, že se někdo vyžral a zároveň tím na sebe tak trochu upletu bič
-chci, aby mé okolí pochopilo, že pokud odmítnu pozvání na pivo, není to nic osobního. (Nikdo mi sice nenamluví, že nad šálkem 5. čaje bude stejná legrace jako nad sklenicí pátého piva, proto pivo nevypustím úplně, ale rozhodně chci četnost pití tohodle mnou velice oblíbeného moku omezit, aby to cvičení nepřišlo vniveč 🙂

Přeji Vám všem úspěšný start nového roku a pokud jste mezi lidmi ze skupiny B, tak i hodně zdaru na Vaší cestě!